I lidé s tělesným nebo smyslovým postižením mají právo na to užít si sportu. Když je olympiáda, následuje po ní také ta pro lidi s hendikepem. Je známá jako paralympiáda. U hendikepovaných sportovců je třeba hluboce se sklonit před dvěma skutečnostmi. Jednak obdiv vůči hendikepovanému, který se nenechá odradit a překonává ve sportu sebe sama. Nemenší obdiv si ovšem zaslouží všichni asistenti, traséři, doprovody, zkrátka lidé, kteří toto hendikepovaným umožňují a bez nichž by se to neobešlo a kteří jsou skromně v pozadí.

Je celá řada sportů pro lidi s postižením. Velmi zajímavý a oblíbený sport je například sjezdové lyžování tzv. monoski nebo hokej pro osoby s tělesným postižením tzv. sledge hokej. Toto jsou sporty pro lidi s tělesným postižením.
 

Zvuková střelba

I lidé se zrakovým postižením mají své typické sporty. Například futsal pro nevidomé, cyklistika na tandemových kolech, goalball. Českou specialitou pak je simulovaná zvuková střelba.
Tuto techniku totiž vyvinuli v Česku. Jedná se o střelbu, kdy nevidomý člověk s pistolí či puškou míří na ozvučený terč. Čím vyšší tón terč vydává tím blíže je středu lesarový paprsek pistole. V Česku je hned několik sportovních klubů, které se tímto sportem zabývají. Například Zora Praha, Sigma Olomouc, Baník Ostrava, Jiskra Kyjov, Lovochemie Lovosice a v tomto sportu jsou pořádány také celorepublikové závody.

I když je to sport pro nevidomé a silně slabozraké, každý sportovec si musí zavázat oči černým šátkem. Je to z toho důvodu, že jen málokdo je skutečně absolutně nevidomý. Mnoho nevidomých může mít uchovaný světlocit, většina lidí se zrakovým hendikepem mají ještě zbytkový zrak a částečně na terč by mohli vidět. Z důvodu, že v podstatě každé zrakové postižení je jiné, se používá šátek. U závodů také nevidomým sportovcům asistuje zrakově zdravý doprovod.