Mezi statistiky, jež jsou sice zřejmě pravdivé, ale ve své podstatě současně i zcela nesmyslné, patří například ta nyní zveřejněná lednová od Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM), zaobírající se tím, jak našinci vnímají ekonomickou situaci naší země.
Jak z uvedeného výzkumu vyplývá, je ekonomická situace České republiky vnímána nadpoloviční většinou našinců kladně. Dvaapadesátiprocentní kladné hodnocení tu představuje nejlepší výsledek za poslední dvě dekády, je to nejvyšší podíl od roku 1999, tedy od chvíle, kdy se toto téma začalo zjišťovat.

Velmi dobrá je ekonomická situace podle osmi procent dotázaných našinců, dobrá podle čtyřiačtyřiceti procent. A naopak za velmi špatnou ji považují jen dvě procenta Čechů a za špatnou jedenáct procent.
 
Což však mně osobně tak jaksi ne a nekoresponduje s tím, že neustále roste státní dluh, tedy s tím, že by každý našinec měl a dříve nebo později bude muset splatit svůj podíl na stále rostoucím státním dluhu, nyní ve výši přes jeden a půl bilionu korun, což činí dost přes třicet procent HDP. A přitom je u nás ohromné množství lidí, kteří si tolik, kolik dělá jejich podíl na státním dluhu, nevydělají za celý rok, a je tu i mnoho těch, pro něž je jejich průměrná část státního dluhu sumou, z níž by tito coby sociálně nejslabší měli podle dnešních kritérií žít déle než po celý svůj život! Což mi tedy jako dobrá ekonomická situace země ani trochu nepřipadá.

 
Přičemž ale podle výše zmíněného výzkumu institutu CVVM považuje svou životní úroveň za dobrou třiapadesát procent našinců, tedy zhruba stejně jako loni na podzim.
 
Třiadvacet procent našinců očekává zlepšení ekonomické situace i letos, zatímco o pouhé procento méně dotazovaných naopak očekává zhoršení. Což je horší výsledek než loni. Ovšem zároveň – by šedesát procent lidí chtělo vyšší mzdu.
 
Což je, když se nad tím zamyslíte, poněkud smutné zjištění; když by každý třetí chtěl víc i tehdy, když pro to ani sám neočekává podmínky.
 
Svou životní úroveň pak považuje třiapadesát procent našinců za dobrou a pouhých jedenáct procent za špatnou.

 
Což by mohlo značit, že se máme vlastně dobře. Ovšem přiznejme si, že jsou to jenom notně zkreslená čísla. Protože kdyby si člověk uvědomil, kolik peněz by měl splácet díky stát zadlužujícím politikům, rázem by počet těch nadpolovičních spokojených hodně poklesl!
 
Takže tu máme statistiku dokazující to, že se máme vcelku dobře. Ale ruku na srdce – realita je docela jiná. A lepší jen tak nebude.